Hay on Wye Sale 2011
Další akcí, kterou jsme letos navštívili byla Hay on Wye sale. Tato dražba poníků všech typů je pořádána také společností Brightwells auctioneers, ale není již pod patronátem WPCS. Původně sloužila členům různých “improvement societies” (což jsou společnosti, které se starají o poníky pasoucí se polodivoce na kopcích Walesu), aby tu nabízeli poníky, které z nějakého důvodu nebudou moci pustit zpět do kopců. Jednalo se o hříbata, která neprošla komisí (každoročně je vybíráno okolo dvaceti klisniček a jenom cca tři hřebečci), také o staré klisny a hřebce všeho věku. Většinou se jednalo o welsh mountain pony. Protože, ale tato aukce bývala poslední víkend v říjnu, takže až po oficiálních WPCS aukcích, a protože dsem jsou přijímány dohlášky až do posledního týdne, začalo se na Hay dražit i množství kobů a welsh pony sekcí B a C, kteří chovatelům “zbyli”. Toto se nelíbilo organizátorům a tak přesunuli termín na poslední víkend v září, tedy po Fayre Oaks Sale (WPCS aukce pro sekce A a B), ale ještě před Royal Welsh Cob Sale (WPCS aukce pro sekce C a D). Díky tomu kobů na aukci výrazně ubylo a také díky tomu jsme my mohli tuto aukci stihnout. Původně jsme totiž vůbec neplánovali Hay navštívit, protože nás o tom víkendu čekala náročná cesta domů, ale nakonec nás situace přemohla a my si řekli, že to přece musíme vidět.
Dojeli jsme do malebného městečka Hay, kde jsme hned na kraji nechali auto na vyhrazené pastvině. Na městské tržiště, kde se dražba koná, jsme museli jít asi pět minut pěšky. Dokonalé bylo, že už po cestě jsme na ulicích potkávali lidi vedoucí své poníky na prodej. Pomalu nás získávala atmosféra. Tržiště je docela velká, dobře udržovaná historická hala, na kterou navazuje zpevněná plocha venkovního tržiště a dvě nevelké louky. Zjistili jsme, že tady by se opravdu parkovat nedalo a že i prodejci museli své poníky jen vyložit a hned odvézt přepravníky jinam. Zpevněná plocha i vlastní hala je rozdělená hrazením na jednotlivé boxy a provázaná uličkami pro manipulaci se zvířaty. I samotné vykládání koní bylo působivé. Někteří chovatelé vedli své poníky na ohlávkách nebo uzdečkách, ale většina je prostě vypustila do uličky a přehnala celé své stádo do předem určeného boxu. Atmosféra této dražby byla úplně jiná, než jsme zažili na Fayre Oaks. Bylo tu hlavně spousta hříbat, často nikdy nedotčených lidskou rukou. Jen málo poníků bylo vykoupaných a načesaných. Většina byla prostě taková, jaké je potkáte v horách. I v řadách diváků bylo daleko víc tvrdých a ošlehaných chlápků z hor, kteří se opírali o sukové hole a pokřikovali na sebe přes hřbety poníků nahloučených v ohrádkách. Ze všeho sálal duch skutečného starobylého koňského trhu. Byl to velice zvláštní zážitek, ale svým spůsobem to bylo daleko zajímavější než nablýskaná FO. Náš zájem ještě vystoupal, když jsme v jedné z ohrádek spolu se skupinkou huňatých hříbat našli kobylku, která kvůli kulhání nedorazila na Fayre Oaks. Byla prostě nádherná. Nejen, že měla skvělý původ, což jsme zjistili už z katalogu, ale byla v každém ohledu dokonalá. Stále ještě měla oteklou zadní spěnku, ale už vůbec nekulhala. Jako jedna z mála byla vykoupaná, oholená a učesaná. Rychle jsme se doběhli zaregistrovat a vyzvednout si dražební číslo. Poté už začala vlastní akce.
Dražba v Hay je rozdělena do tří částí. Nejprve na travnatém výstavním kruhu probíhá výstava hříbat. Přihlášeno bylo jen asi deset hříbat sekce A, z těch kteří už uměli nosit ohlávku. Výstava trvala asi hodinu a následně pokračovala oficiální aukcí na stejném místě. Tady se dražili v podstatě všichni koně, kteří byli schopní dojít na vodítku na kruh a nechat se předvést. Ceny tady byly opravdu nízké, za celé dopoledne přesáhlo 200£ jen málo koní. Nejkrásnější nabízený poník, nádherný plemenný hřebec Hope Little John, který měl původ, charisma, pohyb i dokonalou stavbu těla, se prodal za 400£. Docela jsme chvíli zvažovali na něj přihodit, jenže co s dalším hřebcem.
Když skončila oficiální aukce, byla krátká pauza, ve které se všichni nahrnuli do tržní haly, kde se snažili vybojovat co nejlepší pozice pro přihazování v závěrečné části dražby, takzvané “Market sale”. Zde jsou polodivocí poníci vypouštění do dražebního kruhu přímo z ohrádek v hale. Někteří se dokonce dražili po dvojicích, nebo po skupinách. Bylo veliké horko, hala není klimatizovaná, protože většinou má chránit spíš proti větru a děšti. Atmosféra byla strhující a ceny velmi nízké. Chlupatá hříbata z hor šla po 10ti až 50ti Librách, někdy je barva, nebo mechanika pohybu přenesla přes stovku, ale často se to nestávalo. Objevilo se i pár kvalitnějších zvířat, ale skutečný pořádný souboj se neobjevil. Až do chvíle než přišla na řadu “naše” kobylka. Vešla do kruhu a vyloženě zářila. Tentokrát jsem neměla podporu své zkušené kamarádky Sian a tak jsem se do přihazování pustila na vlastní pěst. Dvakrát už to vypadalo, že kobylku mám, ale vždy se někdo odhodlal a přebil mě. Nakonec jsem zůstala sama s jedinou paní, aukcionář vykřikoval sumy a diváci přeskakovali očima ze mě na soupeřku a zpět. Připadalo mi to velmi dlouhé, nekonečné. Bohužel, když jsme se dostaly na 500£, byla jsem taktně upozorněna svojí drahou polovičkou, že stopem domů opravdu nedojedeme a tak jsem složila zbraně (ale hodně nerada). Dražebník mě ještě chvíli přemlouval, ale nakonec zdravý rozum zvítězil a já ustoupila. Kobylka odešla a my se rozloučili s přáteli a vyrazili zpět domů, do tvrdé reality. Ale slíbili jsme si, že příští rok se sem vrátíme a tentokrát si sebou vezmeme dost peněz :-)!